čtvrtek 21. ledna 2016

Nový rok, nové Sportcentrum Bohumín

Už jsem v minulém článku psala, že jsem od ledna začala zase pracovat a slibovala jsem, že vám o tom napíšu. Tak konečně je to tady :-) Viktorův táta je majitelem Sportcentra v Bohumíně a před Vánocemi mu došla trpělivost s tím, jak to tam funguje nebo spíš nefunguje. Nám s Viktorem to bylo líto a pár dní jsme kolem sebe chodili mlčky a ani jeden z nás to nijak nekomentoval. Viktor to Sportcentrum před dvanácti letech stavěl a pomáhal rozjet. Já už jsem si k němu, za tu dobu co jsme spolu, taky udělala citový vztah. Kluci tam rádi chodí, protože si tam můžou zahrát florbal, pohrát v dětském koutku a vždy se tam potkají s nějakými dalšími dětmi. Po pár dnech jsme se na sebe s Viktorem podívali a řekli si, že Sportcentrum nedáme! Že si to vezmu na starost já a udělám všechno proto, aby Sportcentrum fungovalo!

Za dalších pár dní, kdy jsme v Bohumíně trávili každý den a nebavili jsme se vlastně o ničem jiném, se Viki rozhodl, že omezí některé své pracovní aktivity a půjdeme do toho oba naplno. 

 Sportcentrum Bohumín 



Největší novinkou je, že jsme během Vánoc zdemontovali dva squashové kurty a postavili místo nich jeden badmintonový. Máme teď tedy k dispozici tři badmintonové kurty, jeden kurt na squash a sál, který využíváme na kruhové tréninky a indoor cycling. Lektorky ve Sportcentru vedou lekce step aerobicu, jógy, kruhového tréninku a indoor cyclingu. Děti do Sportcentra chodí do oddílu squashe a do oddílu badmintonu. 

Nebude to samozřejmě lehké. Je dost věcí, které se ve Sportcentru daří, ale ještě více těch, které se dají zlepšit. A každý den vždy najdeme něco, co se nám nelíbí a nefunguje nebo funguje jenom napůl.    Já sama se několikrát týdně nebo spíš denně ocitám někde mezi pocity "je to skvělé, miluju to, všechno půjde" po "co jsem to proboha vymyslela, je půlnoc, nemůžu spát a hlavou mi jedou tisíce myšlenek". Ale ty první pocity převládají :-D Tady bych chtěla moc poděkovat našim kamarádům Dobrošovi a Míše, kteří úspěšně vedou Sportovní centrum Fajne v Ostravě a dali nám na začátku spoustu rad, co udělat, vyzkoušet a kudy naopak cesta nevede. A hlavně nám dodali odvahu a  nakazili nás svou pozitivní energií. Takže děkujeme a teď už je to na nás :-)



nové podložky na cvičení už byly vážně potřeba



Další novinkou je moje lekce kruhového tréninku s hlídáním dětí. Uvažovala jsem o tom už minulý rok, ale nemohla jsem se odhodlat, protože se přece bojím mluvit před lidmi a nejsem žádná fitnesska a tak. Ale dodala jsem si odvahu a sestavila hodinu tak, jak baví mě - rozběhání, dynamická rozcvička, dvě tabaty, kruháč, Sally squat challenge a na závěr protažení sestavené z jednoduchých jógových cviků. Cvičili jsme bez pomůcek pouze s vlastní vahou. Jediná pomůcka byly stepy na aerobic, na kterých jsme během kruháče "poskakovaly" jedno cvičení. V příštích hodinách budeme postupně zařazovat nízké překážky, žebřík apd. To jsou věci, které mě moc baví, je to zábava a jsou to cvičení, kterými si zpestřuju svůj běžecký trénink.


A když jsem o pár řádků výš psala, že každý den nám odkryje nějakou špatně fungující věc, tak na mé hodině se ukázalo, jak lidé nedodržují podmínky rezervačního systému. Podle rezervací byla totiž hodina plná, ale nakonec nás cvičilo pouze šest. Jedna paní se omluvila telefonicky na poslední chvíli a zbytek bez omluvy nepřišel a nezrušil rezervaci. Mrzelo mě to, ale zároveň nám to alespoň ukázalo další konkrétní úkol, na kterém musíme pracovat. 

Samotné cvičení mě bavilo moc a taky jsem zjistila, že to mluvení na lidi vlastně není tak hrozné :-) Samozřejmě je hromada věcí, ve kterých se musím zlepšit a postupně si budu doplňovat kurzy, školení a semináře, aby mé hodiny byly lepší :-) Mým snem je dopolední cvičení pro ženy na mateřské, kdy si představuju, jak správně cvičíme pánevní dno, záda a děti si hrají s námi. Když si to tak představuju, vždycky trošku lituju toho, proč jsem se proboha trápila tolik let na stavárně a nevystudovala jsem rovnou tělocvik nebo fyzioterapii, tedy obory, které mě stejně lákaly nejvíc. To je ale téma na celý samostatný článek :-D




Co říct na závěr.... Když Viki se Sportcentrem před lety začínal, pořádal turnaje, aerobicové a spinningové maratony, squashové tréninky s trenéry, zábavu, služby. Od té doby jsme bohužel sklouzli pouze k pronajímání prostoru na cvičení. My teď chceme vrátit do Sportcentra život. Chceme, aby sem lidé chodili rádi, aby se jim u nás líbilo a bavilo je to tady. Máme Sportcentrum strašně moc rádi a věříme, že pokud budeme tuto práci dělat s nadšením, odhodláním a srdcem, bude to fungovat!

Přijeďte za námi do Sportcentra a vy, co jste zdaleka, nám aspoň držte pěsti :-)

Děkuju.

A.

sobota 16. ledna 2016

Už zase jedou ti krasojezdci aneb poprvé na skialpech

Už více než týden jsem nenapsala článek. Je to proto, že mám novou práci, kterou teď trávím hromadu času. Jsem do ní ponořená a strašně mě to baví. Samozřejmě jsem zasedla k počítači s tím, že napíšu článek o tom, co od začátku roku dělám. Ale vzhledem k tomu, kolik času tomu věnuju a jaký fičák je to zvládat zároveň s dětmi, jsem se nakonec řekla, že mi prospěje vrátit se myšlenkami zpět k naší vánočně-silvestrovské dovolené na Chopku. A ten článek o práci vám napíšu zítra :-)

Na Chopku jsem totiž konečně vyzkoušela skialpy. Chystala jsem se na to několik let, měla jsem dokonce své vlastní nachystané ve sklepě, ale vyšlo to teprve teď. Byla jsem na ně natěšená už od léta, kdy mi o skialpech napsala nádherný email Gabka Dřív mi v tom bránily takové dvě drobnosti - házená nebo těhotenství a když jsem měla pár dní volno, vzala jsem si radši normální lyže nebo telemarky. Telemarky jsou super, je to zábava, je to jiné. Když s tím Viki před sedmi lety začal, chtěla jsem to samozřejmě vyzkoušet taky. Byli jsme tehdy v Rakousku v Saalbachu. Myslela jsem si, že se mnou Viki půjde na nějakou louku, kde se učí děti lyžovat, ale moje výuka probíhala tak, že si chtěli s naším kamarádem Honzou http://www.sovaski.cz zajezdit a vzali mě s sebou, že se to tak naučím nejlíp. Naučila jsem se, ale po celém dni jsem byla tak vyřízená, že jsem usínala už v lyžárně, když jsem se vyzouvala. Když jsme pak ponávratu jezdili s Vikim na Bílé, pokřikovali na nás děti: " Jéé dívejte, už zase jedou ti krasojezdci!" Nám se to zalíbilo a říkáme si tak i sami :-) 

No a teď v Tatrách jsme vyrazili společně i na skialpy. Viki už byl párkrát sám s Honzu a se švagrem, ale konečně se nám podařilo vyšlápnout si spolu my dva. Nešli jsme žádnou volnou přírodou a ani nejeli freeride prašanem. Šlapali jsme po sjezdovce nahoru a pak si ji sjeli dolů. V tu dobu to jinak nešlo, protože nebyl přírodní sníh a aspoň sjezdovky byly zasněžené uměle. Já jsem si užívala, že je to naše společná zábava a že je sníh a že je hezky a že jsme na horách a že jsou ty skialpy prostě boží a proč to neděláme častěji :-D

Pro dost lidí jsou skialpy nepochopitelné, divné a samozřejmostí jsou otázky, proč radši nejdeme na běžky nebo jestli chceme ušetřit za lanovku. Na běžky chodím ráda, za lanovku ušetřit nechci. Skialpy jsou prostě něco jiného a sama neumím přesně popsat, co je na nich tak parádní. Jsou to lyže, jsou to hory, je to dřina nahoru a sranda dolů. Viki jezdí jenom v telemarku. Já zatím nemám tak dobře zmáknutou techniku a prudší části proto jezdím jako na normálních sjezdovkách. Tady je jenom potřeba si uvědomit, že máte volnou patu a tlačit patami dozadu. Přesně naopak než to má být na sjezdovkách. Když na to v nějakém kopečku nebo hlubším sněhu zapomenete a zatlačíte do kolen, můžete si rovnou roztáhnout lyže do véčka a poletíte jako skokan na lyžích. Stalo se mi to parkrát ze začátku, když jsem se na telemarkách učila. To samozřejmě přeháním, protože nejedete zase tak rychle. Je to normální pád pusou napřed do sněhu :-D

Asi je jasné, že mě to hodně baví a že už se těším na další výlet, výšlap nebo nevím, jak se tomu na skialpech říká.








Viki schovává tulení pásy a nechce, ať ho fotím





Tak co, kolik je mezi vámi skialpinistů? Láká vás to někoho? Nebo jsme fakt jenom blázni, kteří nechtějí platit za lanovku? 

Mějte se hezky.
A.


pátek 8. ledna 2016

Běhám s Terkou II - novoroční předsevzetí

Ahoj,
tenhle článek je úplně neplánovaný a spontánní po ranním tréninku. Na facebooku jsem psala, že mě posledních pár týdnů trápí kolena a poslední trénink jsem ani neodběhala celý. Paradoxně o to víc jsem se těšila na dnešní ráno na ovál. A byl to super. Běhaly jsme ve sněhu, svítilo sluníčko a dokonce mě hodně bavila i běžecká abeceda, kterou jinak moc nemusím. Ale hlavně jsem potřebovala morální podporu, protože já sama jsem sice o svých letošních cílech nepochybovala a motivaci mám, ale bylo moc fajn slyšet podporu i od někoho jiného než od sebe samé. Takže moc děkuju :-)



No a k těm předsevzetím... Letos poprvé jsem se rohodla dát si předsevzetí a první je: 

1/ Poctivě si zapisovat tréninky
A tohle předsevzetí jsem samozřejmě hned dnes porušila, ale napravím to :-) Během podzimu všichni dávali na facebook a instagram kolik naběhali kilometrů (2000, 3000) a já jsem to všem lajkovala a gratulovala, ale  když se na to někdo zeptal mě, nevěděla jsem. Měla jsem nějakou zhruba představu, věděla jsem, že je to o hodně míň, ale přesně zapsané jsem to neměla.

Jak to? Mám přece garminy a v nich naměřených spoustu údajů. To jo, ale musíte si ty hodinky vzít na každý běh, což nedělám a zrovna na zítra mám naplánovaných 6-8 kilometrů na pohodu bez hodinek. Nebo ty hodinky mám na ruce, ale zapomenu je zapnout. To se mi stalo zrovna dnes na tréninku s Terkou. Prostě běhám, bavím se běháním, vím, že všechno měří ona a v půlce zjistím, že hodinky mám vypnuté. A poslední případ, odběhám trénink na pásu a nikam to nezapíšu.

Ale v pondělí jsem si řekla, že se dopočítám aspoň k nějakému číslu za rok 2015. Od ledna do konce srpna jsem měla všechno pečlivě zapsané na běhej.com a ten zbytek roku jsem přičetla ze svých hodinek, z Vikiho hodinek, protože když jsme trénovali na triatlon, běhali jsme spolu. Těch pár kilometrů z pásu už jsem nechala být. A došla jsem k číslu 1560km. Terka to dnes jenom okomentovala: "To je trošku málo, ne?" Jo, je to málo. A proto z toho vychází další předsevzetí: 

2/ Naběhat v roce 2016 víc kilometrů než loni
Přesné číslo jsem si neurčila, ale třeba 2016 km zní docela dobře :-)

A dostávám se k poslednímu, děsně originálnímu předsevzetí:

3/ Zhubnout
Tohle bude nejtěžší a to hlavně proto, že k hubnutí nemám podporu u Viktora. Pořád mi opakuje, že se mu líbím taková, jaká jsem, což jsem moc ráda a samozřejmě mám radost, ale tuhle sezónu jsem se rozhodla dát běhání a závodění víc než minulý rok a ty tukové zásoby na břichu mi ke zlepšení moc nepomůžou. 
Ještě nevím, jestli se nechám změřit na inbody, abych věděla kolik toho tuku vlastně mám (a trošku se toho čísla asi bojím, tak ho nechci vědět) nebo jestli se jenom budu fotit. Ale jestli se nechám změřit, určitě se pochlubím, nebojte :-)

Každpádně už dnes vím, že výborný nápad je chodit nakupovat společně s trenérkou, protože když jsme dnes byly ve zdravé výživě, bylo mi fakt blbé přihodit do košíku i sušenky, které bych si jinak určitě vzala :-D

srpen 2015 - trénik na triatlon, totální vyčerpání po běhu na pláži

prosinec 2015


A co vaše předsevzetí? Dáváte si nějaká?

Mějte se hezky

A.

pondělí 4. ledna 2016

Fresh start I. - běžecké plány na rok 2016

V článku Běhám s Terkou I už jsem psala o motivaci a cílech pro letošní sezónu. Cílem je zrychlit na kratších tratích - 5 a 10km. Já sama si zatím neříkám nějaké konkrétní časy, které bych chtěla zaběhnout, ale když můj osobák na desítku je 44 minut, je jasné, k jaké hranici bych se chtěla co nejvíc přiblížit :-) Terka, která mi celý trénink připravuje, ty časy samozřejme ví, ale nestresuje mě tím. A já jsem za to ráda.

Spousta lidí se mi taky diví, proč běhám pětky, když už jsem uběhla maraton a proč radši nechci zkusit něco dlouhého jako třeba Beskydskou sedmičku. Na to je jednoduchá odpověď, baví mě to :-) Strašně mě lákají i překážky a třeba 3000m steeple chase, ale to nejsou cíle, spíš taková přání.

Tady je seznam hlavních závodů, které chci letos běžet. Asi jich nakonec bude o něco víc, ale tohle jsou pro mě ty nejdůležitější a to z různých důvodů. 


leden
23.1. Winter Run Ostrava, 4km. 
Běží se v našem ostravském Central Parku, moje domácí podmínky, tady nesmím chybět :-) Navíc to bude první závod po dlouhé době. 

únor
Nejspíš mi Terka najde nějaký přípravný závod někde kousek od nás. 

březen
20.3. Jarní desítka Kravaře
Nevím přesně proč, ale ten závod se mi líbí (i když jsem na něm nikdy nebyla :-D) a kdyby se mi hned tady podařilo zaběhnout dobrý čas, byla bych ráda :-)

duben 
16.4. Vinařský půlmaraton v Pardubicích
V Pardubicích jsem byla v životě jenom jednou a jsem zvědavá, jaké to bude. Vinařský půlmaraton se běží zároveň jako mistrovství České republiky v půlmaratonu, tak třeba zahlídnu ty nejlepší běžce.

květen 
28.5. Český běh žen Ostrava. 
Ještě nevím, jestli 5 nebo 10km. Proti minulým ročníkům bude nejspíš upravená trasa, tak jsem zvědavá a navíc jsem ambasadorka Českého běhu žen, takže se těším dvojnásob :-)

červen
11.6. Run Tour Olomouc 5 nebo 10km
Závod Run Tour jsem nikdy neběžela, ale startují tam vždy ti nejlepší, takže určitě výborná příležitost na zaběhnutí dobrého času, navíc v mém milovaném městě.

25.6. Olomoucký půlmaraton 
Podruhé v Olomouci. Olomoucký půlmaraton je nádherný, běží se nádherným městem (ano, jsem z Olomouce :-D) a závodem žije celé město. Pořád nechápu, že zrovna Olomoučáci si půlmaraton tak zamilovali a fandí tam tolik lidí. 

červenec
1.-3.7. Bělá Cup 2016
Plážovka, juchuu :-D Aha, počkat, to vlastně není běžecký závod :-D

srpen
Nevím

září 
Nevím.

říjen 
Siesta Key Sprint Triathlon
Triatlon byl super a moc ráda bych si to letos zopakovala. Projet se na silničce, zaplavat si v moři, to přezouvání, převlíkání.... aach :-) 

listopad 
6.11.2016 New York City Marathon
Prosím, prosím, ať to vyjde. Nebo když nevyjde, tak zvažuju běžet i pro charitu. Prostě je to dream race :-)



Tak to jsou mé běžecké plány na rok 2016. Jaké jsou ty vaše? S kým se kde potkám?

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.

neděle 3. ledna 2016

New year, fresh start!!!

Ahoj :-)
takhle dlouhou dobu bez nového článku jsem snad ještě neměla. Nepopřála jsem vám čtenářům hezké Vánoce a ani nenapsala nic o naší dovolené na horách. Ale prostě mi to nešlo. Dnes je to přesně rok, kdy se nám život převrátil vzhůru nohama. Zemřel táta. Stalo se to přesně ve chvíli, kdy jsem si říkala, jak se máme dobře a že všechno funguje. Měla jsem za sebou pár týdnů tréninku na maraton, založila jsem blog a v horoskopu si četla, jak má být rok 2015 neobyčejně úspěšný. A pak buch a všechno bylo jinak. 

Původně jsem stejně jako většina bloggerů chtěla napsat nějaké shrnutí minulého roku, ohlédnutí za tím, co se mi povedlo nebo naopak mohlo být jinak, ale bohužel konec roku i příchod toho nového mě zachytil v ne úplně dobré psychické pohodě. Pokusila jsem se článek napsat, ale bohužel i všechny pozitivní zážitky teď vidím v šedé mlze a rok 2015 pro mě není rokem, kdy jsem uběhla svůj první maraton nebo vyhrála závody, ale rokem, kdy mi zemřel táta. A depresivní články doplněné fotkami, kde mám opuchlé ubrečené oči, psát nechci. I když věřím, že bych určitě pár lidem udělala radost :-) 

Na tátově pohřbu nám kamarád řekl, že nejhorší je první rok a pak už to bude lepší. My jsme se s mámou na to pravidlo jednoho roku docela upnuly a věřím, že to fakt bude lepší. Proto dnešek vnímám jako takový o pár dní posunutý Silvestr a zítra budu mít Nový rok. Dnešní dopoledne jsem symbolicky vyhodila kalendář na rok 2015 a jedu zrovna ve vlaku na setkání s tátovými a máminými kamarády. A pak už to bude lepší :-) Věřím tomu :-)

A taky vám všem moc děkuju, že se vám na blogu líbí a že mě sledujete na facebooku a instagramu. Doufám, že jsem se dneškem vyhrabala z nejhoršího a mám pro vás v zásobě hned několik článků s pracovním názvem "fresh start", protože změn v životě, plánů a předsevzetí mám na letošek docela dost. A budu moc ráda, když je budete prožívat se mnou :-)






Mějte se krásně.
A.

pondělí 14. prosince 2015

Nenávidím běhání x miluju běhání :-)

Kdo neběhá jako by nebyl. Běhají všichni a často jsem někde četla něco ve smyslu "já jsem nenáviděl/a běhání a teď bez něj nemůžu být". Do tohoto pocitu jsem se nějak neuměla vcítit, protože běhání mi nikdy nevadilo. Když jsme ve škole běhaly sprinty, bavilo mě to a ani delší tratě jako osmistovka nebo cooperův test jsem nevnímala jako něco, co bych měla nenávidět. Když už jsem to četla asi v desátém rozhovoru, rozhodla jsem se zjistit, proč vlastně tolik lidí nenávidělo běhání. Opravdu to tak je nebo to všichni říkají schválně, aby o to víc vynikly závody a uběhnuté kilometry? Je to něco jako "před a po" když zhubnete?

Oslovila jsem kamarádky, kamarády a běžce z Mattoni Free Run a ostravského Runga, aby mi napsali, jak se vyvíjel jejich vztah k běhání a vpodstatě během prvních pár odpovědí mi to bylo jasné a říkala jsem si, proč mě to nenapadlo samotnou???

Většina z nás se s běháním jako sportovní disciplínou setkala na základní škole. A tady se taky začal tvořit náš vztah běhání. Ve všech ostatních předmětech jsme se nejdřív něco učili a potom se z toho zkoušelo nebo se psala písemka. V tělocviku to bylo jinak, přišel učitel a řekl běháme šedesátku, pátnactistovku a později třeba coopera. Většinou nám nikdo neřekl, jak máme běhat, co dělat s rukama, jak u toho dýchat, ale bylo potřeba splnit osnovy, taky jsme musely všechno zaběhnout na čas. Přesně naopak než se píše v každém článku o tom, jak začít běhat. Trošku to zjednoduším, protože to není tak černobílé jak to napíšu a jsou samozřejmě výjimky. Někomu běhání šlo samo, byl mezi nejlepšími a i když ho třeba přímo běhání moc nebavilo, tak tu hodinu nějak přežil a bylo mu to celkem jedno. A potom tady byla druhá skupina, kterým to nešlo. Byli třeba trošku silnější, míň pohybově nadaní nebo prostě jenom neuměli při běhání dýchat a ti si běhání pěkně zprotivili. Protože běhání je přece nuda, člověk se u toho málem udusí, je to stres, spolužáci se vám smějou a učitel vyhrožuje špatnou známkou. Další častou věcí je běhání za trest. Hrajeme v tělocviku přehazovanou a který tým prohraje, si dá dvě kolečka kolem tělocvičny. Proč radši něco nedostanou vítězové? Nevím, jak na vás, ale na mě platí spíš pozitivní motivace než ta negativní. Myslím si, že nejsem jediná, koho dobrý výsledek nakopne k ještě lepšímu výkonu. Jak to máte vy?

Jasně, že jsou lidé, které běhání nebaví a dělají nějaký jiný sport. Třeba můj muž je sportovec, ve všech sportech je lepší než já a bavilo ho běhat sprinty (a vlastně i teď ho to baví), ale běžet víc než tři kilometry už je pro něj trochu nuda. Navíc mi vždycky říká, že přece Bolta zná každý, ale maratonce nezná nikdo. Což musím bohužel souhlasit :-D

A proč jste tedy začali běhat a jak jste si zamilovali běhání?

Zajímavý důvod, proč začít běhat měla Beáta, naše slečna na hlídání. Minulý rok si zlomila kotník, musela na operaci a když jí potom vytahovali šrouby, doktor jí řekl, že už si nikdy nezaběhá. A ji, přestože předtím neběhala, to tak vyděsilo a nakoplo, že začala běhat. A pořád běhá :-) 

Tento důvod byl ale jeden, jinak většinou vaše cesta od nenávidím běhání po miluju běhání měla hodně podobný scénář:

"Chci zhubnout nebo zlepšit fyzičku. Začnu chodit na aerobik/spinning/zumbu/.... Aha, v době kdy začíná lekce jsem ještě v práci nebo nemám hlídání pro děti. Budu cvičit doma. Hmm, to mě moc nebaví. Začnu běhat. To nenávidím. V tělocviku mi to nešlo. /Trenér nás nutil v rámci přípravy běhat./ Jsem tlustá všichni se mi budou smát. Ale běhá tolik lidí, kamarádka už běžela závod, sousedka taky začala. To přece nemůže být tak hrozné. Proč by to jinak všichni dělali? Něco na tom musí být. Přečtu pár článků, jak začít běhat. Všude se dočtu, začni běhat pomalu a klidně ze začátku střídej běh a chůzi. Ty jo, paráda, ono to funguje. Já běžím. Já běžím rychleji než před měsícem. Já uběhnu víc než před dvěma měsíci. Zhubla jsem. Přihlásím se na závod. Ta atmosféra je úžasná. Miluju běhání :-D"

A protože mi napsalo hodně z vás, kteří jste začali běhat a něktěří jste i poslali fotky ze závodů, chtěla bych prostor v tomto článku dát právě vám. Taková pochvala před nastoupenou jednotkou a třeba inspirace pro někoho dalšího :-) Protože si myslím, že každý rád slyší, že se mu něco povedlo a že to někdo ocení. 

Jako první moje kamarádka Pavlína. V září uběhla s úsměvem na tváři svůj první půlmaraton. A napsala mi moc hezkou větu - Je fajn být vzorem pro dceru Alici :-) Krásné :-)




Petra, Jana, Silva, Monika, Ludmila, Diana
Všechny jsou to bývalé sportovkyně, které běhají. A navíc Petra B. je starostka našeho městského obvodu, kde se každý rok koná několik velkých běžeckých závodů. A já jsem moc ráda, že máme starostku, která ty závody nejenom slavnostně odstartuje, ale také sama běží :-)




Iva
Iva se přes různé sporty dostala k běhání a teď běhá s Mattoni Free Run v Ostravě. Společně s odpovědí mi poslala fotku svého syna v cíli Run Tour :-)




Radim
Radim je Mattoni Free Run kouč. Původně hrál fotbal, teď běhá, běhá hodně, běhá závody a povedlo se mu vytvořit velice přátelskou běžeckou partu. To myslím mluví samo za sebe :-)



Martina
Marťa jezdí na koních. V létě začala běhat a v září uběhla svou první desítku :-)



Tak co, kdo si jde dnes zaběhat? :-D Já určitě jdu :-)

Mějte se krásně a běhání zdar :-)

A.

And the winner is.....aneb vyhlášení vítěze o Sabre pepřový sprej a osobní alarm

Tak máme pondělí 14.12. a to znamená vyhlášení vítěze soutěže o Sabre pepřový sprej pro běžce a Sabre osobní alarm od eshopu HQH System. Do soutěže se vás přihlásilo 10, takže šance, že vylosuju zrovna vás, byla dost velká :-) 

Losování se ujal Peťulka. Já jsem mu jenom do misky nachystala poskládané papírky s vašimi jmény. A budu vás ještě chvilku napínat..... :-) Jméno vítěze je na poslední fotce :-)






A Peťulkovi bylo asi líto, že ty věci nemůže vyhrát sám, tak aspoň vybral někoho se stejným jménem :-) Peti moc gratuluju!!!


Mějte se hezky :-) 

A.

P.S. Nemáte nějaký nápad, co dát manželovi k narozeninám? Dnes :-)