Pozitiva na každý den

Je mi smutno. Moc. Je mi smutno, že už tátu nikdy neuvidím, že už nikdy nepochová svoje vnoučky, že nás tady nechal, že se máma teď tak moc trápí, že už nestihneme jet do Barcelony, jak chtěl, že fotku, kdy jsem rozesmátého tátu fotila na podzim na pláži na Floridě, jsme pak použili na parte... Každý den se snažím najít něco pěkného a těch věcí je samozřejmě spousta. Jsem založením optimista, takže mi to jde celkem snadno, ale pak stačí jedna vzpomínka a všechno je zpátky. Dnes se mě třeba Viktorek ptal, jestli prý děda nevěděl, že musí jíst zdravé jídlo, aby byl zdravý. No asi věděl, ale nedělal to. Dost mě bolí, když poslouchám, co se mu všechno děje v té jeho čtyřleté hlavičce :-(

Ale ta pozitiva:

Dnes mi přišla kondolence od Lourdes a Martina z New Yorku. Je celá v pastelových barvách, plná naděje a působí pozitivně. Ne jako ty české šedé a ponuré, ze kterých je člověku ještě hůř. Prostě jiný kraj, jiný mrav a já za to dávám Americe palec nahoru.

Druhé vylepšení nálady přišlo z Kanady. Moje kamarádka Pjuji mi nechala na facebooku tento vzkaz:  ahoj Beky, posílám trénink na měsíc, snad ti to trošku zvedne náladu a zase motivuje :-) Já moc děkuji. Zítra odpoledne přijde slečna na hlídání a já jdu na 4km warm up, stretching 5 min, abc drills 15min, 4km run. Už se těším.

Běhání ve sněhu

Nádhera, nádhera, nádhera :-) 10km zasněženým parkem a kolem řeky #iloverunninginsnow

Velmi špatný začátek nového roku

Všude čtu o tom, že rok 2015 má být úspěšný, šťastný a lepší než rok 2014. Nám tedy začal velice smutně. Hned 3.ledna mi zemřel táta. Stalo se to nečekaně a rychle a byl to šok, ze kterého jsem se ještě nevzpamatovala. Tím se změnilo v mém životě spousta věcí a bude trvat dlouhou dobu než se všechno zase vrátí do nějakých kolejí. Teď je pro mě nejdůležitější zařídit praktické věci, být co nejlepší oporou pro mámu a fungovat pro moje chlapečky. To se mi myslím celkem daří, i když musím říct, že s velkou podporou čokolády a vína. Stranou šlo i běhání. Neměla jsem chuť ani sílu. Až do pátku, kdy mi napsala kamarádka Barča, že mě odpoledne vyzvedne a půjdeme se spolu proběhnout. Uběhly jsme spolu 10 kilometrů kolem Moravy v pohodovém tempu a já jsem si při tom běhání a povídání parádně odpočinula. Baru, moc děkuji, že jsi mě vytáhla. Není nad to, mít kamarádku z dětství.

Musela jsem taky přehodnotit mé maratonské ambice. Nejdřív jsem to chtěla vzdát, ale manžel mě přemluvil, ať neblbnu a startovné neprodávám, že přece mám ještě do května čas a prostě poběžím pomalu. Tak jsem ho poslechla :-) Původní plán jsem tedy nedobrovolně opustila a navíc tím, že trávíme hodně času u mámy, mám i omezené tréninkové možnosti. Můj nový plán je připravit se co nejlíp v rámci současných možností. Tím myslím dvě malé děti, omezené možnosti hlídání a můj psychický stav.